1965-1989

Německý hospodářský rozmach pokračoval do poloviny 60. let, ale v roce 1967 země poprvé upadla do recese. Hrubý domácí produkt poklesl o 0,2 procenta místo toho, aby vzrostl o 8 procent ročně, jak tomu bylo doposud. Místo nedostatku pracovníků teď panoval nedostatek práce. Byly tady veřejné požadavky směrem ke státu, aby přehodnotil své politiky a hrál aktivní roli v hospodářském rozvoji. Vláda nakonec představila dlouho očekávané reformy. Investiční program a stabilizační zákony zavedené velkou koalicí dvou hlavních stran pomohly zemi znovu získat plnou zaměstnanost a prudce rostoucí hospodářství.

„Zakladatelé společnosti BASF od počátku rozpoznali, že úspěšně konkurovat v oblasti barviv a ostatních vysoce výkonných chemických produktů může v dlouhodobém horizontu jenom ten, kdo si vyrábí nezbytné suroviny a výchozí látky do velké míry sám a kdo podporuje a financuje výzkum. V souladu s tím vytvořili systém, kterým se společnost BASF řídila po dobu 100 let, a který sehrával klíčovou roli při úspěchu společnosti." Takto Carl Wurster popsal prvních 100 let společnosti BASF ve výročním roce 1965. Rok stého výročí rovněž označoval začátek nové etapy v historii společnosti: společnost BASF celosvětově expandovala budováním nebo získáváním nových výrobních závodů doma a v zahraničí; společnost BASF přesouvala výrobu blíže ke svým trhům.

Společnost BASF zajistila dodávky energie ve svém závodu v Ludwigshafenu.

Elektrárna v Marlu generovala elektřinu ze štěrkového uhlí z dolu Auguste Victoria až do roku 1990. Elektřina byla přiváděna do závodu v Ludwigshafenu přes společnost veřejných služeb Rheinisch-Westfälische Elektrizitätswerke. 

Bylo taktéž vynaloženo velké úsilí na podporu integrace směrem k produktům s vyšší hodnotou. V roce svého stého výročí společnost BASF získala výrobce Glasuritu, společnost M. Winkelmann AG, jednu z největších evropských společností vyrábějících nátěry. Tohle byl první krok směrem k trhu orientovanému na zákazníka. Získání společnosti Dr. Beck & Co. AG v roce 1967 bylo cenným přírůstkem k výrobnímu sortimentu Glasuritu. Společnost se specializovala na výrobu izolačních nátěrů a materiálů pro elektrický průmysl. Společnost BASF zařadila průmyslové a stavební nátěry do portfolia svých produktů v roce 1968 získáním většinového podílu ve společnosti Herbol-Werke Herbig Haarhaus AG. O dva roky později, v roce 1970, posilnila svou pozici v oblasti pigmentů a tiskařských barev získáním dvou dalších společností, Siegle a Kast + Ehinger. Tyto akvizice položily základ pro společnost BASF Coatings, která je v současnosti jedním ze tří hlavních světových výrobců automobilových (OEM) nátěrů a přelakovacích nátěrů.

Po osmnácti měsících výstavby byl v roce 1966 uveden do provozu provoz závod společnosti BASF na výrobu magnetických pásek ve Willstättu na Rýnu poblíž švýcarské hranice. Závod vyráběl audiokazety a videokazety, elektronická úložná média i tiskové desky pro grafický průmysl.

Společnost BASF Española S.A. byla založena v Barceloně a o tři roky později spustila výrobu Styroporu v Tarragoně. V současnosti je závod v Tarragoně jedním z nejdůležitějších evropských závodů společnosti BASF. Společně se Styroporem rovněž vyrábí polystyren, disperze, přísady pro výživu skotu a zemědělské produkty. Od roku 2003 společnost BASF provozuje v Tarragoně největší světový závod na dehydrogenaci propanu jako součást společného podniku. S roční kapacitou 350 000 tun, je to jeden z největších propylenových závodů na světě.

Skládka odpadů ve Flotzgrün na Rýnu poblíž Speyeru byla uvedena do provozu. Společnost BASF Aktiengesellschaft používá kontrolovanou skládku odpadů pro ukládání inertního pevného odpadu.

V roce 1967 byl vyráběn ftalanhydrid jako důležitý polotovar pro změkčovadla za použití nového a nákladově efektivního procesu. Teď byla možná nepřetržitá výroba a o-xylen teď jako surovina nahradil naftalen. Společnost BASF je v současnosti vedoucím výrobcem ftalanhydridu.

Ve stejném roce začala společnost BASF Australia vyrábět Styropor. V současnosti společnost BASF vyrábí disperze v Austrálii.

V roce 1968 společnost BASF získala společnost Nordmark-Werke GmbH, Hamburg. Tato farmaceutická společnost, založená v roce 1927, se specializovala na léčiva pro léčení chorob centrálního nervového systému, změn krve a kardiovaskulárních a infekčních chorob. Toto znamenalo začátek farmaceutických aktivit společnosti BASF, byl uveden Nyloprint, fotopolymerní tisková deska vyvinutá společností BASF. Nové tiskové desky se brzy ukázaly být lepší než tradiční desky. Společnost BASF Printing Systems představila v roce 2002 novou formu knihtisku, která umožňovala přímý přenos údajů na tiskovou desku, a v roce 2003 představila speciální tiskovou desku pro tisk cenin. V roce 2004 společnost BASF předala svou obchodní činnost v oblasti tiskových systémů. Aktivity se zaměřily na okrajovou oblast mezi chemií a technologií a posouvaly se dál a dál od chemie, tudíž od hlavních obchodních aktivit společnosti BASF.

BASF v roce 1968 zaměstnává 86 428 lidí po celém světě.

Bernhard Timm (1909 – 1992, předseda Rady výkonných ředitelů společnosti BASF v období od roku 1965 do roku 1974) oslovil zaměstnance oslavující výročí jejich služby v roce 1969: „Po úspěšném a v historii našeho průmyslu pravděpodobně jedinečném rekonstrukčním úsilí, ze kterého měl prospěch především závod v Ludwigshafenu, se společnost BASF systematicky rozšiřovala, aby se stala globální skupinou.

Početná zařízení v dalších závodech a přidružených společnostech s jinými partnery byla přidána k centru v Ludwigshafenu s jeho silnými centralizovanými výzkumnými zařízeními; jeho univerzálním, vysoce zkušeným provozem; jeho inženýrskou odbornou znalostí a nově restrukturalizovanou organizací prodeje se všemi jeho podpůrnými službami. Na dlouhé cestě proměny jednoduchých surovin na vysoce výkonné chemické produkty nám to poskytlo jedinečnou příležitost zvolit si ty provozní podmínky, které nabízejí optimální návratnost. Navíc rozšířením základny našich operací jsme rovněž vytvořili podklad pro posilnění horních pater naší chemické struktury, tudíž pro přežití v pořád náročnějším konkurenčním prostředí.”

V roce 1969 akvizice společnosti Wintershall, jedné z nejstarších německých ropných a plynových společností, poskytla společnosti BASF přístup k vlastním petrochemickým výchozím produktům. Prohlášení vydané správní radou obou společností uvádělo: „Spolupráce mezi našimi dvěma společnostmi a koordinace příležitostí pro rafinaci s požadavky chemického průmyslu v oblasti zpracování surovin povede k maximálnímu možnému hospodářskému prospěchu. Zkombinováním naší finanční síly budou příležitosti pro výrobu a zpracování ropy moci být využívány rychleji a efektivněji.”

Společnost BASF získala společnost Wayndotte Chemicals Corporation ve Wayndotte, Michigan, a tudíž významně rozšířila svůj provoz ve Spojených státech amerických. Hlavní závody korporace byly ve Wayndotte a v Geismaru, Louisiana. Sortimenty dvou společností perfektně odpovídaly: silná pozice závodu ve Wayndotte v oblasti základních chemikálií, jako jsou etylenoxid a propylenoxid, a v polyuretanové chemii znamenala, že společnost BASF mohla využít své odborné znalosti pro rozvoj svého obchodu s chemikáliemi pomocí ziskových derivátů, jako jsou prostředky pro ochranu úrody a organické polotovary.

Získání společnosti Wayndotte v Severní Americe a současně koupě podílu ve společnosti Elastomer/Elastogran Group v Evropě (stoprocentní podíl získán v roce 1971) vydláždily cestu pro vstup společnosti BASF do oblasti polyuretanů - pěnových plastů, které se široce používají při výrobě automobilů a pro sportovní zařízení a zařízení pro volný čas.

Sortiment inženýrských plastů se rozšiřoval. Společnost Ultraform GmbH, založená ve spolupráci se společností Degussa v roce 1969, začala výrobu acetal-kopolymeru v roce 1971. Ultraform je vhodný pro všechny aplikace vyžadující nepoddajnost, rozměrovou stabilitu a odolnost vůči opotřebení.  Od roku 1974 je součástí figurek Playmobil u intenzivně namáhaných dílů, jako jsou kyčelní klouby a ruce.

V roce 1970 zkombinovaly společnosti Wintershall Group a Salzdetfurth Group své zájmy v oblasti uhličitanu draselného a soli a vytvořily novou společnost Kali und Salz AG. Dohromady vlastnily 14 závodů na uhličitan draselný a sůl v NSR.  

Odměna za více než 10 let výzkumu a vývoje: Na řadu přišly po celém světě závody na výrobu vitaminů A a E. Další nutriční produkty - kupříkladu různé karotenoidy - byly postupně přidávány do sortimentu produktů.

V roce 1953 začíná BASF s výzkumem syntézy vitaminu A, zde v krystalické formě. Skupina výzkumníků okolo Horsta Pommera (1919–1987) brzy vypracuje postup, který však není dostatečně efektivní. Impulz zvenčí, „Wittigova reakce“, má za následek průlom a do roku 1963 je již dostupný nový technický postup. Když v roce 1970 začíná průmyslová výroba, BASF úspěšně vstupuje do nové pracovní oblasti.

První ropná krize v roce 1973 vedla k prodloužené turbulenci v celosvětovém hospodářství. Její dopad rovněž pocítila společnost BASF při nákupu surovin, výrobě a dodávkách energií.

Po 17 letech výzkumu a plánování zahájila v prosinci 1974 svou činnost první čistička odpadních vod v závodu v Ludwigshafenu. Byla to biologická čisticí stanice a klíčový prvek v sofistikované koncepci vody, která využívala samostatné kanálové systémy pro odpadní vody a chladicí vodu a systém předběžné úpravy v mnoha závodech. Stavba za 500 milionů marek je jedno z největších zařízení v Evropě. Z hlediska kapacity mohla čistírna odpadních vod vyčistit odpadní vodu od šesti až sedmi milionů lidí.  

Čistička byla pořád vylepšována a zdokonalována. V 90. letech odborníci společnosti BASF pracovali na snížení množství amoniaku - látky, která dokáže až příliš obohatit vodní systémy o živiny - v odpadní vodě. V roce 1995 se společnost BASF dobrovolně zavázala ke snížení svých emisí dusíku do Rýna o 50 procent. 

Od roku 2001 čistička používala proces nitrifikace, což umožnilo společnosti BASF zmenšit množství dusíku, které každoročně vypouštěla do Rýna, o více než polovinu: V roce 2004 společnost BASF vypustila 856 metrických tun v porovnání s 3 500 metrickými tunami v roce 2001. Pro další snižování emisí dusíku společnost BASF prodloužila svůj dobrovolný závazek v roce 2004.

Další důležitý krok v boji proti plevelům: Herbicid Basagran až dodneška bojuje s obtížným plevelem u úzkolistých plodin a především při kultivaci hlavních subtropických plodin, sójových bobů a rýže. Basagran má dodatečnou výhodu: Při použití v kombinaci s dalšími herbicidy hraje důležitou roli v bezkultivačních farmářských systémech vyvinutých pro zamezení půdní eroze na americkém Středozápadě a v Brazílii.

Společnost BASF rozšířila své farmaceutické aktivity: Společnost získala v roce 1975 většinový podíl ve společnosti Knoll AG se sídlem v Ludwigshafenu. Kromě farmaceutik zahrnoval výrobní sortiment společnosti Knoll farmaceutické aktivní ingredience, čisté chemikálie, dodávky pro nemocnice a hygienické produkty.

V roce 1976 je otevřen severní vnitrozemský přístav. Jako tranzitní místo pro hořlavé kapaliny, jako jsou ropa, metanol a tlakem zkapalněné plyny, má pro BASF primární význam.  

Druhý závod pro výrobu plastového polypropylenu zahájil svůj provoz v roce 1977 v Rheinische Olefinwerke GmbH (ROW) ve Wesselingu, ve společném podniku mezi společnostmi BASF a Deutsche Shell. Speciální vlastností je nový proces plynové fáze vyvinutý společností BASF, který má vynikající environmentální profil a který umožňuje výrobu extrémně pevných a tvrdých akostí polypropylenů, které jsou zvláště vhodné pro zkonstruované komponenty.

Společnost BASF zahájila provoz v závodě v Ludwigshafenu s roční kapacitou 90 000 metrických tun kyseliny akrylové založené na propylenu. Dosud společnost BASF vyráběla tuto výjimečně důležitou a univerzální chemickou surovinu s použitím Reppeho procesu, při kterém se do acetylenu přidával oxid uhelnatý a voda. Toto byl další úspěch pro vývojáře procesů, kteří strávili několik let prací na řízené katalytické oxidaci organických sloučenin se vzduchem. Po technickém úspěchu následoval finanční úspěch: V současnosti má společnost BASF roční kapacitu kyseliny akrylové více než 800 000 metrických tun a je celosvětovým trhovým lídrem v oblasti glaciální kyseliny akrylové a esterech kyseliny akrylové. Některé z nejznámějších finálních produktů založených na těchto akrylických monomerech zahrnují polymerové disperze pro adheziva, nátěry a konečnou úpravu papíru; superabsorbenty pro dětské pleny a další hygienické produkty; netkané rohože; plasty; vlákna; a chemikálie pro čištění vody.

Byla zahájena výroba v Indonésii: Společnost BASF zpočátku vyráběla kazety s magnetickými pásky a neorganické pigmenty a pigmentové přípravky. Později byla výroba rozšířena tak, aby zahrnovala různé oblasti chemie, zvláště disperze a procesní chemikálie.

Společnost BASF získala 100 procent společnosti Dow Badische Company ve Williambsrgu, Virginia v roce 1978. Přesun poskytl širší základnu pro další expanzi chemických provozoven společnosti BASF a její důležitý obchod s vlákny v Severní Americe.

Matthias Seefelder (1920 – 2001, předseda Rady výkonných ředitelů společnosti BASF v období od roku 1974 do roku 1983) uvedl na výročním shromáždění v roce 1980:
„Zanecháváme za sebou 70. léta s dobrými výsledky, ale i přesto to bylo ekonomicky turbulentní desetiletí. Ohlížejíce se zpátky můžeme vidět, jak hluboce se změnily podmínky pro naši obchodní činnost. Samotná společnost se rovněž významně změnila v průběhu minulého desetiletí. Systematicky jsme rozšiřovali naše dodávky surovin a výchozích produktů a současně a v jiném směru jsme systematicky investovali do produktů s vyšší hodnotou a do produktů orientovaných na zákazníka. Zužující se rozsah pro růst v tradičních industrializovaných zemích nás přinutil rozšířit naše aktivity do celého světa, abychom mohli využít naši odbornou znalost na globálním základě. Protože předpokládáme, že tyto trendy se v 80. letech zintenzivní, rozhodli jsme se zdokonalit naši organizaci. Celosvětový dohled nad produkty se tudíž stane naším prvořadým principem.”

Jedna z největších individuálních investic společnosti BASF začala svou činnost: zařízení pro krakování parou v hodnotě 400 milionů marek, které vyrábělo klíčové produkty etylen a propylen ze surové ropy, známé rovněž jako nafta. Dvě třetiny etylénové nafty jsou dodávány prostřednictvím lodí a jedna třetina potrubím.

Společnost BASF založila v Jižní Koreji se společností Hyosung společný podnik. V roce 1982 začala výrobu Styroporu a výrobu polystyrenu začala v roce 1985. V roce 1988 byl založen společný podnik pro výrobu polyuretanového základního materiálu MDI. V roce 2010 má společnost BASF šest výrobních závodů v Jižní Koreji a více než 980 zaměstnanců.  

Rozvoj sortimentu vůní společnosti BASF: Závody vyrábějící citronelal, citronelol a hydroxycitronelal s použitím náležitých procesů se dostaly do popředí v roce 1982. Jsou to komponenty vůní, které se používají ve vůních mýdel a saponátů. Společnost BASF získala závod na vitaminy v Grenaa od dánské společnosti Grindsted, čímž doplnila svou existující výrobu vitaminů.

V roce 1984 se Maďarsko stalo prvním státem s řízeným hospodářstvím, do kterého společnost BASF investovala. Společnost Kemipur GmbH, společný podnik založený mezi společností Elastogran ze skupiny BASF Group a maďarskými partnery, vyráběl polyuretanové komponenty. Společnost Elastogran získala většinový podíl v roce 1991. Ve stejném roce byla založena společnost BASF Hungaria Kft. jako nezávislá distribuční společnost.

Pro posílení své pozice na klíčovém severoamerickém trhu uskutečnila společnost BASF několik větších akvizic v roce 1985: Koupila podnik na zdokonalené kompozitní materiály společnosti Celanese a koupě americké společnosti Enka zdvojnásobila provozovny v oblasti vláken, které se v celém rozsahu soustředily v Severní Americe. Současně se mělo za to, že oba podniky mají obrovský potenciál.

Získání společnosti Inmont představovalo rozhodující krok při otevření cesty na severoamerický trh s nátěry a tiskařskými barvami.

Na přelomu let 1985/1986 byly aktivity společnosti BASF v Severní Americe konsolidovány do nové společnosti skupiny s názvem BASF Corporation. V roce 2012 má BASF Corporation více než 16 000 zaměstnanců a tržby ve výši 18,5 miliardy eur.  

Cílem politiky lidských zdrojů bylo dosáhnout lepší rovnováhy práce a života. Společnost BASF představila v roce 1986 svůj rodičovský a dětský program, který umožnil zaměstnancům brát si rodičovskou dovolenou po prodloužené časové období po narození dítěte. Na konci této doby bylo pro rodiče garantováno pracovní místo srovnatelné s jejich předešlou prací. O jedenáct let později vstoupila v platnost dohoda o teleworkingu. Nový pracovní model umožnil zaměstnancům pracovat z domu, šetřit čas na docházení do práce a flexibilně reagovat na potřeby jejich rodin.

Pokroky v biotechnologii: BASF je průkopníkem v biokatalytické výrobě vitaminu B2. V roce 1987 je dostupný postup, o tři roky později je chemická syntéza vitaminu B2 v provozu v Ludwigshafenu nahrazena fermentačním procesem. Jednou z výhod je, že využívá obnovitelné zdroje. Od roku 2003 BASF vyrábí tímto postupem vitamin B2 ve svém provozu v Gunsanu v Jižní Koreji. Jednou z hlavních možností využití je aditivum pro krmiva, Lutavit B2.

V roce 1988 získala společnost BASF podnik na výrobu polymerních disperzí Polysar Ltd., kanadskou společnost působící převážně v Severní Americe. Polymerní disperze se používaly jako spojovací prvky k výrobě křídového papíru a křídového kartonu a netkaných rohoží. Také se používaly pro osnovy koberců, adheziva a nátěry, při výrobě kůže a v textilní výrobě, stavebním průmyslu a v mnoha speciálních aplikacích. Společnost BASF, v současnosti celosvětový výrobce polymerních disperzí se širokým portfoliem produktů, měla do tohoto data v Severní Americe velice omezenou přítomnost.

Velká investice do ochrany životního prostředí: Po investici v hodnotě více než 200 milionů marek začalo svou činnost zařízení na odsíření kouřových plynů pro centrální uhelnou elektrárnu společnosti BASF v Ludwigshafenu. Druhá část systému čištění kouřových plynů, zařízení na odstraňování oxidů dusíku, byla dokončena v roce 1990.

Nové environmentální monitorovací centrum společnosti BASF zahájilo svůj provoz v Ludwigshafenu v roce 1989. Centrum shromažďovalo data ze 43 monitorovacích stanic (dnes 46). Atmosférické monitorovací stanice měřily znečištění vzduchu na úrovni země, údaje o větru a ostatní meteorologická data v závodě a kolem závodu. Měření zahrnovala oxid siřičitý, oxidy dusíku, oxid uhelnatý, ozon, prach a organické uhlíkové kyseliny. Chladicí voda vypouštěná do Rýna byla rovněž monitorována, stejně jako byl monitorován i toximetr na přítoku čističky odpadních vod, který rozezvučel alarm v případě nouze. Data o zamoření prostředí hlukem byla taktéž přenášena do centra. Zaměstnanci a místní obyvatelé mohli po celý den kontaktovat environmentální kontrolní centrum a všechna volání byla sledována.