1865-1901

6. dubna 1865 je v Mannheimu v Německu založena společnost Badische Anilin- & Sodafabrik. Vznikající firma má vyrábět barviva i potřebné anorganické chemické látky. Poté, co ztroskotají pokusy o zakoupení pozemku v Mannheimu na bádenské straně Rýna, je továrna vybudována na opačném břehu řeky ve falckém Ludwigshafenu.

Friedrich Engelhorn (1821–1902), majitel firmy na svítiplyn v Mannheimu v Německu, velice rychle rozpoznává příležitosti pro uhelný dehet, který jeho firma vyrábí. V roce 1861 začíná s výrobou červených barviv fuchsinu a anilinu, základní látky získané z uhelného dehtu.

Dostane však průkopnický nápad: jedna jediná firma pokrývající celý výrobní proces od surovin a pomocných materiálů přes prekurzory a meziprodukty až po samotná barviva. 6. dubna 1865 zakládá v Mannheimu akciovou společnost pod názvem „Badische Anilin- & Sodafabrik“. Společnost sídlí na opačné straně Rýna v městě Ludwigshafen.

Zdravotní péče a bezpečné pracovní podmínky stejně jako poskytování přijatelných životních podmínek dělníkům jsou jádrem sociálních služeb BASF. Společnost BASF zaměstnává prvního závodního lékaře v roce 1866. Okolo roku 1900 se zdravotní oddělení stěhuje do nové polikliniky.

Výstavbou bytů pro zaměstnance ve velkém měřítku položila společnost BASF v roce 1872 základní kámen dalšího pilíře své rané sociální politiky. Je to důležité z hlediska nedodatečného počtu míst k bydlení a nedostatků, které charakterizují situaci dělníků i ve 20. století. Je postaráno i o jejich fyzické blaho, protože v roce 1884 otevírá své brány první kantýna. Domy pracovníků měly jedno a půl patra: Každý byt měl dva obývací pokoje, ložnici, kuchyň, dvě sklepní místnosti a zahradu. Domy pro vedoucí a předáky měly dvě a půl patra a každý byt měl tři obývací pokoje, dvě ložnice, kuchyň, sklepní místnosti a zahradu. Kromě osady Hemshof bylo v následujících letech postaveno bydlení pro administrativní zaměstnance vedle závodu.  

Jelikož jsou první barviva na bázi dehtu zklamáním z důvodu nedostatečné stálobarevnosti a odolnosti vůči světlu, stává se chemický výzkum nepostradatelným. Společnost BASF si tudíž v roce 1868 najímá chemika Heinricha Cara (1834–1910) jako prvního vedoucího výzkumu. První výzkumná činnost probíha v laboratoři v Mannheimu. Jelikož výzkum naléhavě vyžaduje výstavbu nové centrální budovy, je v roce 1887 zahájena výstavba hlavní laboratoře v Ludwigshafenu.

Společně s profesory Carlem Graebem a Carlem Liebermannem působícími v Berlíně se Heinrichovi Carovi podaří v roce 1869 syntetizovat první přírodní barvivo: alizarin, červené barvivo získávané z kořene mořeny barvířské užívané především k barvení bavlny. Toto byl první opravdový úspěch společnosti BASF. Další nová barviva jako eosin, pravá červeň a auramin pak rychle následují.

V roce 1872 je v Ludwigshafenu je zahájena výstavba rozsáhlé „Hemshofské kolonie“ s více než 400 byty. Zaměstnanci společnosti BASF zde mohou bydlet v příznivých životních podmínkách.  

Úspěšná syntéza alizarinu otevírá BASF světové trhy. Nicméně společnost ještě postrádá dobrou organizaci prodeje. Proto se společnost v roce 1873 spojuje se dvěma známými obchodníky s barvivy ze Stuttgartu - Knospem a Sieglem, přes které prodávala většinu svých produktů již dříve. Obě tyto společnosti měly totiž prodejní síť s více než 5000 zákazníky po celém světě. Zakládají se nová výrobní zařízení a prodejní prostory v cizině: v New Yorku v roce 1873, v Butirki nedaleko Moskvy v roce 1877 a Neuville-sur-Saône ve Francii roku 1878. Produkce pigmentů Siegle se opět osamostatňuje roku 1889. V roce 1970 BASF získává celý koncern Siegle za účelem rozšíření své výroby pigmentů.

Společnosti BASF se dotýká veřejná diskuze o zdravotní a sociální péči o zaměstnance v moderním průmyslu. Na ochranu svých zaměstnanců zakládá v roce 1875 plán zdravotního pojištění, kdy se nemocenské dávky vyplácejí výhradně z prostředků společnosti.

V roce 1876 se Heinrichovi Carovi podaří syntetizovat čistě modré barvivo na bavlnu – methylenovou modř. Když je o rok později společnosti BASF udělen patent na metylenovou modř, je to poprvé, kdy je v Německu patentováno barvivo na bázi uhelného dehtu. V roce 1882 toto barvivo používá lékařský průkopník Robert Koch k označení bacilu tuberkulózy při svém výzkumu této choroby.

V roce 1880 se Adolfovi von Baeyer, chemikovi na mnichovské univerzitě, podařilo syntetizovat indigo, nejdůležitější přírodní barvivo té doby. BASF získává práva k využití patentu na indigo, a připojuje se tak k závodu o průmyslovou syntézu tohoto přírodního barviva. Po mnoho let končí tyto snahy neúspěchem, protože není možné efektivně vyrábět potřebné suroviny ve velkých objemech. Slibná je pouze nová metoda navržená v roce 1890 Karlem Heumannem, profesorem v Curychu, která umožňuje společnosti BASF razit cestu pro průmyslovou výrobu indiga.

V roce 1882 je v Ludwigshafenu zřízena místní telefonní síť. BASF se stává prvním smluvním odběratelem, který se k síti připojí. V té době se jedná o první telefonické spojení v Bavorském království, jehož součástí je i falcké město Ludwigshafen.


V roce 1887 malý, tříkilowattový generátor napájející dvě oblouková světla na nábřeží Rýna a v oblasti skladiště uhlí vyznačil počátek období elektřiny v závodu v Ludwigshafenu. Společnost BASF byla soběstačná z hlediska elektřiny až do roku 1938 - do té doby měla společnost BASF generátor o výkonu 121 000 kilowatt. Po tomto datu dodávala dodatečnou
energii společnost RWE, podnik veřejných služeb.

V souvislosti s Bismarckovou sociální legislativou zavádí BASF v roce 1884 první plán firemního zdravotního pojištění. Jeho přínosy zdaleka překračují požadavky dané zákonem. Nový plán představuje významný krok v sociálním pokroku, protože v té době mohlo dlouhodobé onemocnění živitele ohrozit živobytí celé rodiny.

V závodě v Ludwigshafenu již existuje 18 malých laboratoří. Většina z nich jsou však pomocné provozy, které provádějí pokusy a experimenty, a některé z nich jsou dokonce umístěny v kůlnách, což není dobrý základ pro efektivní vývoj, který je nutný dokonce i v této době, aby bylo možné udržet krok v nelítostném konkurenčním boji o národní a mezinárodní obchodní značky, patenty a procesní odborné znalosti. Výzkum musí být lépe zorganizován a musí se na něm podílet více zaměstnanců. Jelikož výzkum naléhavě vyžaduje výstavbu nové centrální budovy, je v roce 1887 zahájena výstavba hlavní laboratoře.

Pro výrobu kyseliny antrachinonsulfonové, základní látky pro alizarinová barviva, potřebuje BASF stále větší objemy dýmavé kyseliny sírové (oleum). V roce 1888 vyvine Rudolf Knietsch (1854–1906) alternativní a ekonomický postup. Jeho kontaktní metoda výroby kyseliny sírové umožnila společnosti BASF stát se největším výrobcem této látky na světě v té době. Rovněž tím razí cestu pro novou oblast katalytického zpracování. V tomtéž roce přichází Knietsch s dalším průlomovým vynálezem, a to zkapalněním chloru, který má za normálních podmínek plynné skupenství. Nyní je však možné chlor jako hlavní surovinu pro chemický průmysl skladovat, přepravovat a zpracovávat v kapalné formě.

V lednu 1890 je založena „patentová kancelář“, budoucí patentové oddělení. Odpovědností patentového oddělení je formulovat, předkládat a obhajovat patentové přihlášky, starat se o obchodní známky a vyřizovat patentové spory s konkurenty. Od roku 1877 do roku 1888 je v Německu registrováno 60 patentů, které jsou výsledkem výzkumných činností společnosti. Od roku 1889 do roku 1900 se počet patentových přihlášek podaných v Německu zvyšuje na 468.

Velké množství nově vyvinutých barviv znamenalo, že zákazníci v textilním průmyslu potřebovali komplexní péči a poradenství. Různé aplikační a výrobní barvírny v závodu nemohly déle splňovat tento požadavek. Výsledkem toho byla  centrální technická barvírna zřízená v roce 1891, předchůdkyně technického servisního centra společnosti BASF (AWETA).

Eugen Sapper (1858–1912) objevuje katalýzu kyseliny ftalové. Tento proces umožňuje snazší a ekonomičtější výrobu kyseliny ftalové, která se používá při výrobě řady barviv. Je zřízena centrální technická barvírna, předchůdce oddělení aplikačních technologií BASF.

V roce 1892 zahájila společnost BASF budování prvního evropského veřejného sanatoria pro zaměstnance společnosti s tuberkulózou v Dannefelsu ve Falcku. Ozdravovna byla postavena v Kirchheimbolandenu v roce 1904. V Albersweiler-St. Johann byla v roce 1914 otevřena zotavovna pro manželky a děti administrativních pracovníků a dělníků společnosti BASF. Rekonvalescenční centrum v Kirnhaldenu v Černém Lese otevřelo své dveře pro zaměstnance společnosti BASF v období 1920/1921. 

Po 17 letech intenzivního výzkumu a nákladech 18 milionů zlatých marek - více než akciový kapitál společnosti BASF v té době - společnost BASF v roce 1897 úspěšně spustila své syntetické „čisté indigo od BASF", čímž zvítězila v soutěži o výrobu „krále" přírodních barviv. Předpokládalo se, že ziskový trh se bude rozvíjet. Nicméně indigo muselo brzy uvolnit cestu vnitropodnikovému rivalovi. Stálobarevná a světlu odolná indanthronová barviva společnosti BASF stále více nahrazovala indigo. Indigo prožilo renesanci v polovině 60. let 20. století, kdy do módy přišly modré džíny pro celou generaci a indigo se podruhé stalo pilířem obchodu společnosti BASF s barvivy.

Z výroční zprávy v roce 1898: „Ze všech našich nových výrobků je nejdůležitějším výrobkem syntetické indigo. Očekávání, která jsme měli a která existovala na základě vynikajících vlastností výrobku a jeho potenciálu pro akceptaci a objemy prodeje, byla kompletně splněna. Výsledky praktických zkoušek brzy přesvědčily zákazníky o obrovských výhodách, které nabízí nové syntetické indigo a jeho aplikace. Jakékoli pochybnosti vznesené ohledně povahy syntetického výrobku v porovnání s přírodním indigem za účelem diskreditace syntetického výrobku musely být a byly rozptýleny.”

Z katalogu Světové výstavy v Paříži v roce 1900: „Badische Anilin- & Soda-Fabrik je bezesporu největším chemickým výrobcem na světě. Ve svém závodu v Ludwigshafenu na řece Rýn zaměstnává 148 vědecky vyškolených chemiků, 75 inženýrů a techniků a 305 obchodních zaměstnanců. Počet zaměstnanců, který činil 30 v roce 1865, tedy v roce, kdy byla společnost založena, neustále rostl a dosáhl celkem 6 207 zaměstnanců k 1. lednu 1900.”

V roce 1900 se uskutečnila výstavba druhé hlavní bytové osady. Podle výpisu z výroční zprávy: „Ceny pozemků v bezprostřední blízkosti závodu bezdůvodně stouply. Spekulanti virtuálně znemožnili získat velké parcely. Hledali jsme řešení a jedno jsme našli. Koupili jsme velký pozemek (Limburger Hof) hned vedle železniční stanice v Mutterstadtu, který je spojen s naším závodem železnicí a je vzdálen jen osm kilometrů. Tady jsme naplánovali postavit osadu pro zaměstnance, kterou budeme schopni rozšířit podle požadavků. Pracovníci se budou moci dostat odtud přímo do závodu použitím speciálně vypravovaných vlaků.”

Gesellschaftshaus (společenský dům) společnosti BASF byl otevřen na konci prosince.

Společenské centrum zahrnovalo jídelní a společenské místnosti pro vrchní vedení podniku, knihovnu se studovnou pro pracovníky a halu pro slavnostní události. Sociální politika společnosti je popsána tímto způsobem: „Vedení společnosti BASF již prokázalo v dřívějších letech existence společnosti, že odpovědnosti, které má vůči svým pracovníkům a placeným zaměstnancům nejsou omezeny na výplatu mezd a odměn v měřítku určeném celkovými ekonomickými podmínkami... Museli jsme splnit mnoho typů odpovědností. Zpočátku byly omezeny na závod a pokrývaly opatření pro předcházení úrazům a zdravotnická a hygienická opatření. Tato zdravotnická a hygienická opatření byla brzy rozšířena nejenom mimo závod, ale také na členy rodiny a zahrnovala pomoc s bydlením, zdravotní péči, lékařské ošetření a prevenci. Nekončila u fyzického zdraví, ale zahrnovala také zlepšení ekonomické situace pracovníků a podporu jejich kulturního a intelektuálního blahobytu.
Nadace a fondy byly zřízeny za účelem zabezpečení pokud možno dlouhodobé budoucnosti zaměstnanců, jakož i pomoci  v obtížných situacích. Tímto způsobem se měl podpořit a povzbudit smysl pro oddanost společnosti.

René Bohn (1862 – 1922, chemik ve společnosti BASF v období od roku 1884 do roku 1920) objevil v roce 1901 nové modré barvivo. Indanthronová modř RS převyšovala indigo svou stálobarevností a odolností vůči světlu. Vyvinula se z ní vysoce kvalitní kypová barviva (ve vodě nerozpustná textilní barviva) a poskytovala barvířům nové aplikace pro barvení a potisk textilií. Zavedení indiga a indanthronového barviva dostává rozhodující impulz uvedením redukčních činidel a smáčedel pod názvy hydrosulfitové koncentráty BASF a Rongalit, které mění barviva na formu barviv rozpustnou ve vodě během procesu barvení.